Rozloučení s bratrem Františkem Pacíkem

Ve čtvrtek 4.12. 2014 ve 14.00hod jsme prožívali smuteční chvíli s rodinou br. Petra Pacíka, loučení s nejstarším členem našeho křesťanského sboru ve Valašských Kloboukách bratrem Františkem Pacíkem.
Bratr František se narodil v minulém století v r.1923. Už samotný letopočet nám připomíná těžší okamžiky tehdejší společnosti v niž prožíval své dětství a dospívání na Valašsku. Prožívá druhou světovou válku a následně i těžké protináboženské období. Pozoruhodné je  to, že se navzdory tomu rozhodl svou víru ve Spasitele Ježíše Krista potvrdit i biblickým křtem ponořením a to 14.7.1950. Přijal dobrou zprávu o milujícím Bohu a porozuměl o čem je  Písmo, které nám dává možnost poznat Boží spravedlnost dohromady s milosrdenstvím. Na bratrovi Františkovi se naplnilo svědectví Písma: „A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení;“ Kaz.12.1  Ve svém mládí ukládal do své mysli vzácné myšlenky z kterých na starost mohl čerpat a žít v naději, která jej nenechá na pospas. Pochopil, že tou nadějí je sám Ježíš Kristus. I v době, když jeho mysl vlivem těžké choroby už nesloužila tak dobře, zaznívaly z jeho lůžka  písně o živém Bohu. Stáli jsme u jeho hrobu, kde se spouštěla rakev. Tak to na tomto světě chodí, že po skončení obřadu přijdou dělnici a hrob zasypou hlínou. Slova Písma sv. zaznívala ve smuteční síně a také u hrobu s úst kazatele Martina Žůrka. „Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte.“ 1.Tes.4,15-18 Bratři a sestry z místního sboru zazpívali písně, přednesli báseň a to vše  vhodně doplnilo loučení s našim nejstarším bratrem. Je to naděje, která nás posiluje v životě i v údolí smutku. Nám živým zůstávají vzpomínky, které slavný příchod Ježíše Krista promění znovu v život bez smrti, bolesti a zármutku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..