Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem…“ Žalm 103,1-5
Některá slova možná z našeho slovníku téměř vymizela. K nim patří i slova děkovat, chválit, dobrořečit. Ta slova mizí, protože mizí vědomí, že by člověk měl proč a za co děkovat.
Zkusme se zamyslet, jestli máme jako lidé důvod poděkovat Bohu za život, za zdraví, za mnohá požehnání přijatá v dosud uplynulém roce – dokonce i tehdy, když to byl rok možná pro některé z nás těžký. Zkusme vyjádřit také vděčnost svým partnerům, své rodině, svým blízkým, ale také lidem kolem nás, jejichž práce naší pozornosti v tom každodenním shonu buď uniká, nebo za hodnou děkování nebývá považována – a vůbec všem lidem, některým třeba jen za úsměv.
Jste zváni k bohoslužbě vděčnosti, která v našem sboru proběhne v sobotu ………… ve ……. hodin (např. 14.00-16.00)
Vstup volný
