1. Svatou církev obecnou

Věříme, že jsme součástí Kristova lidu, Božího lidu, církve na této zemi. Věříme, že tato církev je svatá, tedy Bohu patřící a obecná, tedy po celém světě rozšířená. Součástí církve se stává ten, kdo uvěřil v Krista a byl na základě svého vyznání víry pokřtěn ponořením. Věříme, že se církev má sytit Božím slovem. To znamená, že chceme naslouchat a přemýšlet o tom, co se dovídáme z Písma svatého, a s pomocí Boží to uskutečňovat. Věříme, že Církev adventistů sedmého dne má od Boha ve světě své poslání. Spatřujeme ho ve vyznávání, uskutečňování a rozhlašování evangelia všem lidem, v připomínání Kristova druhého příchodu, ve vzdávání chvály, uctívání Boha a distancování se od zlého v jakékoli podobě.

  1. Společenství svatých

Společenstvím svatých není míněno společenství bezchybných lidí. Jde o lidi, kterým jde o společnou věc a kteří mají společný cíl. Věříme, že společenství svatých je možné již zde na zemi. Církev je tvořena lidmi, kteří se podvolují Kristu jako svému Pánu. Věříme, že je třeba takové společenství budovat, a věříme, že rady pro to, jak je vytvářet, nalézáme v Bibli. Zdravé společenství se rozvíjí zdravým způsobem života a řídí se určitými pravidly, za něž považujeme Desatero ve Starém zákoně, shrnuté v dvojpřikázání lásky v zákoně Novém. Ovšem i další pokyny Starého a Nového zákona považujeme za směrodatné. Společenství svatých stojí pod Božím slovem a je tedy Božím slovem utvářeno, ovlivňováno a reformováno. V manželství zdůrazňujeme věrnost, v předmanželských vztazích zdrženlivost, ve vztahu k sobě samým uměřenost, střídmost a prostotu, v ostatních mezilidských vztazích úctu, ve vztahu ke společnosti odpovědnost a ve vztahu k životnímu prostředí skromnost. Věříme také, že jsme pouze společenstvím poutníků, jejichž skutečná vlast je v nebesích.

  1. Odpuštění hříchů

Vyznáváme-li své viny, můžeme věřit tomu, že nám Bůh odpustí. Naše hříchy nemají takovou moc, aby nás mohly od Boha vzdálit, litujeme-li jich. Věříme tedy, že žijeme již dnes z Božího odpuštění a že náš budoucí život je určen pouze skutečností, že nás Bůh miluje. Nazýváme to spasením z milosti. Společenství takových lidí pak nazýváme společenstvím ospravedlněných hříšníků. Ospravedlněných proto, že nás Bůh za spravedlivé považuje, ačkoli my na sobě vidíme jen své hříchy. Spravedlnost od Boha dostáváme darem, zdarma. Nový život (spasení) není podmíněn naším náboženským výkonem ani zásluhami. Milost, kterou přijímáme, nás však proměňuje. Věříme v ospravedlnění z víry v Boha, a proto se hlásíme k dědictví české i světové reformace.

  1. Vzkříšení těla a život věčný

Věříme, že pro vzkříšené připravil Bůh novou zemi, jejíž předchuť okoušíme ve společenství těch, které nazýváme sestrami a bratry, a jejíž popis nacházíme v Bibli. Tato nová země je pravým domovem, podobným onomu v zahradě Eden, který byl na počátku stvoření. Doufáme v trvalé a věčné společenství s Bohem tam, kde nebude nic, co by nás od něj oddělovalo – smrt, násilí, pláč, nemoc, bolest. Novou zemi, tedy království Boží, nejsme schopni vybudovat sami, přichází jako dar od Boha.

Strany: 1 2 3